PO TAURÁCH A DOLOMITECH

 21.6. Bruck – Hoohmais     najeto 20 km  převýšení  1015 m

Ve 12 30 jsem připraven v Brucku na odjezd brašny na kole mám nasazený tak se trochu loučím s kámošema co mě sem vzali autem. 7 km do Fuchsu je to po rovině ale hned za městem začíná 10% stoupání.Vůbec se nemůžu rozhejbat je vedro,trápím se a nadávám si že jsem si toho vzal sebou zbytečně moc kolo se mi zdá strašně těžký.Na mýtný bráně si kupuju čokoládu a trochu odpočívám.  Kus nad mýtem končí les tak se dá konečně rozhlídnout do kraje což je příjemný zato hodně nepříjemný jsou motorky. Motorkáři jsou docela ohleduplný ale ten randál mě docela štve. Za první zatáčkou vracečkou stojí na odpočívadle Škoda 100 s dánskou spz a majitel šteluje benzinovou pumpu.No jo vždyť ta škodovka je stejně stará jako já a asi stejně unavená. Je teprve 17 hodin a v 1850 m.n.m. je pěknej plac s lavičkami s nádherným výhledem na okolní horský velikány. Tak se rozhoduju že to dnes po trapnejch 20 kilometrech zabalím. Strašně mě bolí hlava tak si říkám že je třeba se trochu aklimatizovat.Kousek dál ze sněhu vytéká potůček tak smejvám pot ,vařím polívku,odpočívám a fotím.

 22.6.Hoohmais – Carbonin   najeto  138 km  převýšení  2020 m

Ráno vstávám asi v 5 hodin do velký nádhery. Protější kopce který jsou odděleny kilometrovou propastí začínají být nasvíceny ranním sluncem všude ticho jen zpěv ptáků a hučení říček z tajících ledovců. Včerejší únava je ta tam v 8 45 jsem na takovým předvrcholu grossglocnerský silnice Fuchser Torl 2404 m.n.m. Je nádherný počasí tak závěrka foťáku cvaká o stošest. Sjíždím asi 200 vejškovejch metrů k jezírku zas fotím. Když se vrátím ke kolu tak mám ve předu prázdnou duši.Odlepenej starej flastr za 10 minut všechno oukej a začínám stoupat na Hochtor. Za prvním tunelem začíná silnici lemovat bariery sněhu. V 10 45 vyjíždím z tunelu a jsem nahoře, Hochtor 2576 m.n.m. Tak opatrně sjíždím do údolí kochám se výhledy na nejvyšší horu Rakouska.Dolu to jde samozřejmě rychle tak jsem za chvilku v Heiligenblutu a poračuju  podél řeky Moll po pěkný cyklostezce. Za městem Winkler musím nastoupat 300 vejškovejch metrů do sedýlka a pak následuje sjezd do Lienzu. Dál jedu proti proudu Drávy směr Itálie a je to znát proti mně jedou stovky Italů na kolech. Z Inninchenu to mají do Lienzu 40 km z kopce a zpátky jedou cyklovlakem.V pozdním odpoledni se koupu v Drávě už už si říkám že bych tu mohl zabivakovat ale pak se rozhodnu kousek popojet. Na konec dojíždím asi v 9 večer do Carboninu na moje oblíbený a léty prověřený bivakovací místo pod Monte Cristalo.Tak skoro za tmy v potůčku smejvám pot, stavím stan, vařím a jdu unavenej spát.

23.6. Carbonin – rifugio Auronzo – Niedervintl   najeto 98 km  převýšení  1260 m

 Ráno zase strašná paráda sluncem nasvícený severní stěny Monte Cristalo vyvolává to ve mně hodně vzpomínek a nostalgie.V ranním pomalejším tempu nastoupávám na Misurinu zajíždím k jezeru v raním slunci je nádherně kýčovitý tak závěrka foťáku zas cvaká. Potkávám dalšího fotografa tak ho zdavím ciao on odpovídá ahoj. Tak jsem rád že si můžu pokecat česky.Za mýtem na Tre Cime mě předjíždějí dva český bajkeři tak trošku klábosíme ale já z 20 kilovou bagáží jsem přece jenom pomalejší.Stoupání je fakt docela ostrý. Předjíždí mě hodně cyklistů většinou na silničkách. V předposlední zatáčce řidič místního autobusu na mě kejvá hlavou a zvedá uznale palec cyklistů s plnou polní tady asi moc nejezdí. V 10 45 jsem nahoře u rifugio Auronzo 2400 m.n.m. Kupuju si nálepku na kolo trochu fotím už jsem tu byl mocrát tak to tu mám trochu okoukaný tak se moc nezdržuju a pouštím se z kopce dolů. Kousek nad Dobiacem stavím na vojenským hřbitově z první války. Mezi stovkami křestanskejch hrobů vojáků z celý evropy je i jeden židovskej náhrobek. Hledám nějaký český jméno ale to bych tu musel procházet půl dne než bych prošel všechny hroby. Z Dobiaca se cyklostezka příjemě vlní údolím mezi loukami pozděj podél řeky do Brunica kde trochu nakupuju za městem trochu bloudím ale pouze mojí vinou Italové mají značení cyklostezek docela dobrý. Tak skrz svou blbost jedu asi 10 km po hlavní. V pět odpoledne stavím na docela dobrým místě u řeky dneska se na to vykašlu a budu odpočívat je tu lavička a dá se opláchnout v řece.Občas projede nějakej cyklista tak se zdravíme později u mě zastavuje dvojce ptá se kam jedu tak jim říkám plán mojí trasy. Já se poptávám jak je to s přejezdem průsmyku passo di Vizze.Říkají že přejet se určitě dá ale na severní straně můžou být zbytky sněhu ale že v posledních dnech bylo hodně teplo tak by to mohlo být ok. Před setměním stavím stan a uléhám. Zahřmělo a začíná pršet.

24.6. Niedervintl – passo di Vizze – Mayrhofen  najeto  105 km  převýšení  1890 m

Vstávám a je po bouřce. Vařím kafe a čaj vyrážím asi v 7 hodin. Ve městě Rio Pusteria je už otevřenej krám tak nakupuju nějaký potraviny. O kašnu na náměstí opírám kolo a chci si nabrat vodu najednou kolo nějak padá a řidítková brašna s mým nikonem plave v kašně  je trochu vodotěsná tak to odnáší jen telefon tím pádem jsem bez spojení. Naštěstí důležitý čísla mám napsaný v notýsku. Co se dá dělat nějaký ztráty bejt musej. To už ale jedu na sever směr Vipiteno. Cyklostezka je pěkně houpavá s prudkejma výjezdama. Zase to trochu pletu a jedu asi 10 km po hlavní ale není skoro žádnej provoz tak to tolik nevadí a je to rychlejší. Najíždím zpět na cyklostezku údolí Isarca se roztáhne a projíždím vesnicemi co jsou rozesety ve stráních. Ve Vipitenu odbočuji do údolí val di Vizze. Po pár kilometrech začíná stoupání se kterým jsem podle mapy vůbec nepočítal ( chyba v mapě o 200 vejškovejch metrů). Nevadí každém nastoupanej metr dobrej. Údolí se na jednou roztáhne a už je vidět hradba hor kterou musím překonat. Je poledne a jsem v poslední vesnici v údolí tak si říkám že bych passo di Vizze ( něm. Pfisterjoch) mohl dneska přejet. Za vesnicí končí asfalt a dál už je jen šotolina. Začíná velká paráda nikde ani živáčka jen občas z údolí zabučí kráva. Po pár kilometrech skončí les otevře se výhled do okolní krajiny. Na hřebeni hodně přes dva kilometry vysoko je vidět bivakovací chata G. Messnera. Okolní kopce vysoký přes 3000 m.n.m. jsou nasvícený sluncem který prokukuje poslední skulinkou mezi ocelově šedými mraky vypadají hodně démonicky nádherná atmosféra. Ve dvou kilometrech jsou zbytky sněhu zrovna jedou proti dva bajkeři tak se ptám jaký to je na druhý straně. Cesta prej je těžká ale bez sněhu. Děkuju jim za info a pokračuju ve stoupání. Po pár zatáčkách jsem v sedle. Obloha je temně šedá tak na chatě si dávám nealko pivko dostávám nálepku na kolo a rychle dolů na rakouský straně jsou mraky trochu světlejší. Cesta dolů v Rakousku fakt není stavěná na mojeho přetíženého expedičáka. Po pár set metrech padám z kolena mi teče krev tak si to oplachuju v potůčku a pokračuju ve sjezdu. V nejtěžších místech kolo raději vedu. Asi za hodinu jsem u jezera kde začíná asfalt. Následuje pohodovej sjezd do Mayrhofenu . Jedu do kempu abych si hlavně pořádně umyl odřeninu na noze. Z budky volám kamarádům co mě do Rakouska přivezli a jak to bude s odjezdem domů. Čeká mě překvapení měli nějaký zdravotní potíže výstup na Grossvenediger museli skrečovat a už jsou na cestě domů (volali mi ale mám utopenej telefon). Co se dá dělat kolo funguje nohy taky tak to do Čech nějak dojedu. Důležítý je dojet do Brucku kde měl bejt začátek a konec mojí expedičky a pak se uvidí.

25.6. Mayrhofen – Burghausen  najeto  166 km na kole  95 km vlakem  převýšení  1360 m

 Vstávám hodně brzo celej kemp ještě spí. Za 45 minut mám sbaleno a trochu jsem posnídal. Jedu údolím do Zell am Ziler kde odbočuju směr Krimll přes Gerlospass. 17 kilometrů nastoupávám na Gerlosplate 1650 m.n.m. sjíždím do Krimllu. Po Salzaský cyklostezce jedu přes Mittersill do Brucku kolo opírám o stejnou značku jako v sobotu a fotím to je v podstatě  konec mojí expedice. Teď se nějak dostat do Čech. Mohl bych se trochu přiblížit vlakem tak se jedu podívat na bánhóf no vida za 20 minut a za 15 euro mi to jede do Salzburgu. Vlak samozřejmě přijíždí přesně speciální vagon pro cestující s kolem prostě paráda.V 16 hodin jsem v Salzburgu a za pár minut z města venku. Míjím místo kde jsem spal vloni chci dnes se co nejvíc přiblížit k Passovu a zejtra co nejvíc nastoupat na Šumavu nebo zkusit dojet až na Lipno. Před Burghausenem přichází bouřka rychle stavím stan. Stejně během pár minut je všechno mokrý. 

26.6. Burghausen – Lipno  najeto  163 km  převýšení  1800 m

Ráno vstávám v půl šestý s tím že když se zadaří tak bych mohl na to Lipno dnes dojet. Ani nesnídám všechno mám durch mokrý až za Burghausenem na soutoku Innu se Salzachem do sebe něco hodím.Tam mi vodní kilometrovník ukazuje že do Passova to mám 66 km. Tak valím co to dá jen na chvíli se schovávám před deštěm a v Obernburgu nakupuju trochu jídla. Za Schardingem přetrhávám řetěz je to článek hned za spojkou tak ho vyhazuju. Tím mám řetěz dost krátkej tak musím dávat bacha abych neurval šaltr. V Passově jsem v 13 hodin tak neztrácím čas a jedu směr Zadní Zvonková trochu bloudím než trefím tu správnou silnici. Je to neustále z kopce do kopce v 18 hodin jsem na hranici. Sjíždím k přívozu koupu se v jezeře v hospodě dávám bůček s knedlíkem a jedno pivko za druhým(nealko). Pod nádražím na louce stavím stan a zítra v půl pátý mi jede vlak domů.

ZE ŽENEVY NA KOLE DOMU  

Loni na začátku března po mém návratu z cykloexpedičky po Katalánsku mi volal můj kámoš Pekky s otázkou co plánuju na léto prý by chtěl projet na kole pohoří Jura a Alpy.Tak jsme začali plánovat i když Pekky měl už téměř vše naplánováno asi na tom makal když jsem byl v Katalánsku . Nejdříve jsme  se chtěli nějak dopravit Lionu ale na konec jsme  sehnali letenky do Ženevy za pouhých 1600 kč včetně přepravy kol takže nebylo co řešit. Přidali se k nám ještě dva spolucestovatelé šífák Jirka a kovář Petr. Na jaře jsme podnikli pár stmelovacích víkendových výletů  a 26 června se sešli na letišti.     

 26.6.Ženeva - Bassins  46 km

Letadlo mělo trochu zpoždění tak jsme přistáli asi ve tři odpoledne.Hned  mi bylo jasný že jsme tu správně všude kolem reklamy na hodinky a čokoládu. Bedny s  koly a cyklobrašny jsme naložili na letištní vozíky a vyjeli se vším ven před letiště a zrovna začalo pršet. Trošku nervózně jsme začali rozbalovat krabice jestli během přepravy nedošlo k nějaké újmě.Až na trochu zlomený bovden a Pekkyho zapomenutý držák na GPS bylo zatím vše v pořádku.Tak asi po hodině montování jsme naskočili na kola a rychle pryč z letiště vstříc novým zážitkům. Hned z letiště je značená cyklostezka (jak jsme se později přesvědčili značení sítě cyklostezek je ve Švýcarsku  perfektní) tak po ní městem jedeme k jezeru kde u slavného vodotrysku děláme naše první společné foto. Po cyklostezce č.1 ze Ženevy jedeme na Nyon nejdříve podél jezera pak vedle silnice s dost hustým provozem kde nás míjej samý drahý káry asi jako u nás.Zase začíná pršet tak stavíme na pumpě kde ještě kontrolujeme kola dofukujeme gumy dotahujeme pedály a naivně čekáme až přestane pršet. Nepřestalo. V Nyonu odbočujeme vlevo po cyklotrasu č. 7 a pomalu začínáme nastoupávat do pohoří Jura. V půl devátý večer u městečka Bassins ve výšce 735 m.n.m. vybíráme místo na spaní. Stavíme stany já stan za dvě stovky z hypermarketu Peťa vytahuje fungl novýho culemana Pekky stan nemá protože ho asi 14 dní před odletem ztratil. Stan který s čechohavajanem Standou Papežem objel na motorce celý svět tak se potrestal tím že si vzal jen plachtu ale téměř všechny noci spal s Jirkou v jeho prostorném stanu. Nic nevaříme jíme zásoby z domova. Pořád prší.    

27.6.Bassins - Baumles  67 km  

Probouzím se do deště.Potom na chvíli přestanou kapky bubnovat o plachtu stanu tak vylézám ven kluci zrovna taky.Tak rychle balíme házíme do sebe trochu jídla a vyrážíme. Ve vesnici u obecní pumpy nabíráme vodu.Pekky má trochu strach že bude plná bakterií z místních pastvin tak mu říkám že je na expedici a musí něco vydržet. Nad městečkem se nám do cesty připletli cestáři zrovna stříkali cestu nějaký penetračním postřikem a jak do toho zrovna pršelo tak jsme od toho byli celí zasviněný. Tu barvu mám do dneška na ráfku. Trochu klukům ujíždím tak na ně čekám pod přístřeškem s mapou a info tabulí. To už ale jsme skoro na hřebeni pořád prší tak zastavujeme v 1250m.n.m na statku s cedulí prodej sýra. Kupujeme asi 30dkg Gruyere a bagetu.Je vynikající. Tak baštíme ten báječnej sýr na takový verandě toho statku a čekáme jestli nepřestane pršet a nepřestává. Tak vyjíždíme do toho slejváku navlečený do goretexu. Vyjíždím  první s Jirkou po hřebeni Jury asi po pěti kilometrech  zjistíme že Pekky s Peťou nikde tak volným tempem pokračujeme tou i v tom lijáku překrásnou a opuštěnou krajinou s tím že nás dojedou. S těchto hřebenů jsou nejkrásnější výhledy na alpy hlavně masív Mont Blancu. Párkrát jsem už měl štěstí odsud pozorovat třeba východ slunce je to fakt nádhera .Bohužel  teď jsme viděli asi tak na 300 metrů. Pomalu sjíždíme s Jirkou do vesnice v údolí asi 40 minut čekáme na kluky pod střechou na pumpě.Je nám docela zima je totiž jen 6 stupňů nic moc na konec června tak jedem čekat do nejbližší hospody. Kluci jsou tady asi za 30 minut s tím že Peťa měl defekt a zjistil že nemá náhradní duši.Tak mu Pekky dal svou Peťa ji hned při montáži proříz u ventilku tak asi na potřetí se jim podařilo zalepit na namontovat tu starou. No tak teď se tomu u horkého čaje v teple smějeme. Pro místní jsme taky trochu atrakce hlavně Pekky který si natáhl do sandálů přes ponožky igelitový tašky proti vodě. U pumpy kupujeme benzín do vařiče neberou hotovost takže 0,8 franku platíme kartou. Jedeme podél jezera Lac de Joul a za ním na další hřeben Jury do města Vallorbe.V místním supermarketu nakupujeme kluci nějaký víno já abstinent hlavně čokoládu. Odtud přes další hřeben na Neuchatel. Přestává pršet v dálce se leskne hladina Neuchatelského jezera a přes ocelově šedou oblohu začíná prosvítat odpolední slunce krásná atmosféra tak hodně fotíme. Při sjezdu se Peťovi odlepila záplata tak opravujeme. Pomalu hledáme místo na spaní Pekky chce rovinku má ji mít. Na primusu vaříme polívku stavíme stany na obzoru se občas z mraků vyloupne Matterhorn. Do týhle pohody Peťa zoufale prohlásí že ztratil telefon.    

28.6.Baumles - Wohlen  100 km

  Ráno vystrčím hlavu ze stanu a z Péťova příbytku se ozývá nějaký rámus a za chvíli šťastný výkřik mám ho. No vida telefon je na světě.Tak že balení ke snídani kus kus, čaj a kafe.Když cestuji sólo tak mi ranní balení a snídaně trvá tak 40 minut již druhé ráno mi bylo jasné že s touhle partičkou to dřív jak za hodinu a půl nedokážem.Při sjezdu k jezeru mi nějak začíná chroupat v zadní nábě přitom fungl nová ložisková Novatech.Prostříkal jsem jí olejem a ať se děje vůle boží. Za tři dny to přestalo jezdím na ní dodnes. Podél jezera a mezi vinicemi po příjemné cyklostezce přijíždíme do Neuchatelu. Prohlížíme město nakupujeme a na pobřežní promenádě část nákupu hned likvidujeme. Objíždíme východní konec jezera tím máme za zády Juru před námi je asi třiceti kilometrová placka a za ní už v plné kráse vykukují alpy. Je velice příjemné že dnes téměř nepršelo. Ale aby to nebyla nuda tak Petr zase píchnul duši si samozřejmě ještě nekoupil.Takže se musí sáhnout do Pekkyho rezerv. Peťa při montáži duši opět prořezává u ventilku. Ve městě Kerzers navštěvujeme veloshop necháváme zafrézovat otvor pro ventilek v Petrově ráfku a nakupujeme duše. Dál už pokračujeme podle řeky Aere směr Bern. Jedeme po příjemné cyklostezce lesem najednou za zatáčkou se objeví policajt se psem přes rameno malý samopal říkám si co se děje on se na mě jen usměje a já pokračuji dál za další zatáčkou je vysvětlení. Malá atomová elektrána nenásilně posazená do malebného údolí. Neuvěřitelné. Asi 10 kilometrů před Bernem hledáme místo na spaní. Po krátkém dohadování volíme docela pěkné místo ve stráni nad řekou na kraji lesa mezi složením dřevem které krásně voní. Nějak mi začíná stávkovat primus tak musím vyčistit trysku. Za půl hodiny už funguje tak vaříme, povídáme a sušíme mokré věci.    

 29.6.Wohlen - Bumbach  79 km

Vstáváme docela brzo rychle zabalíme a sjíždíme dolů k řece. Je docela pěkné ráno Petr toho využívá zastavuje u vody svléká se do naha a už se mydlí za ušima je velice čistotný. No nám třem ostatním zatím stačí ještě čistota z domova. Na předměstí Bernu trochu nakupujeme a snídáme. Bern se nám velice líbí . Provoz je docela přijatelný asi je to tím že velká část populace jako dopravní prostředek používá kolo. Bicykly jsou zaparkovány všude a jsou jich bez nadsázky tisíce. Po městě trochu bloudíme ale to nevadí aspoň si ho prohlédneme. Projíždíme nějakým parkem a najednou mi nějaký voják se zbraní přes rameno před kolo strká železnou zábranu. Jen tak tak všichni projedeme a o kus dál u nějaké vily stojí fronta lidí. Na vile vlaje americká vlajka aha americká ambasáda a lidi asi jdou prosit o víza jako u nás a ten voják byl pravej americkej empík. Dál pokračujeme podél řeky  na Thun. No a nyní máme na výběr buď rovinatou cestou podél jezer nebo horskou přes kraj Ementhal. Ta druhá je delší zato náročnější tak jdem do ní. A nelitovali jsme.  Začali jsme stoupat do prvního sedla. Svítí sluníčko a je i trochu vedro, Zastavujeme ve vesnickým obchůdku ochutnáváme sladkosti z místní pekárny a doplňujeme tekutiny. Klukům trochu ujíždím tak na ně musí občas čekat. Přichází několik zatáček vraceček a jsem v sedle 1167 m.n.m.čekám na kluky. Z průsmyku sjíždíme asi 300 výškových metrů a hned přichází zase stoupání do vesnice Schangau. Už ve vesnici byla cedulka kemp 3 km tak si říkáme že teplá sprcha by bodla. Je rozhodnuto utratit nějaký franky za ubytování. Osm franků za osobu a stan je docela láce. Na recepci jsou zdarma instantní těstoviny se sýrovou omáčkou ve sprchách teplá voda tak že maximální spokojenost.             

 30.6.Bumbach - Vitznau  81 km   

Ráno se po vrcholcích okolních hor povalují mraky v údolí je mlha. Hned z kempu začínáme stoupat do hor po cyklotrase č.4 po chvíli končí asfalt a začíná šotolina. Mlha a mraky zůstali v údolí je krásně a kolem nás přenádherná Ementálská krajina. Nečekal jsem že ve Švýcarsku najdeme místo kde jako by se zastavil čas. Míjíme starobylé statky všude vůně sena,čerstvě posečené trávy a výkalů od krav to jen dobarvuje tu krásnou atmosféru. Jsme tou krásou všichni úplně dojatý hlavně Pekky který s toho všeho začal nadávat na komunisty že tady měl být už před pětatřiceti lety a ne až teď. Po šotolině vystoupáme do sedla Kammeriboden 1316 m.n.m. Cestou dolů asi 3 km do městečka Sorenberg se před námi otevírají nádherná alpská panoramata tak závěrky u foťáků cvakají o stošest. Tak si malinko odpočinem protože za Sorenbergem nás čeká další stoupání do sedla Glaubenbielen 1611 m.n.m. Trochu jsme podcenili zásobu tekutin já se ještě na začátku stoupání rozdělil o vodu s Jirkou. V jedné zatáčce sice stojí vana plná vody určená jako napajedlo pro krávy no ale nechce se mi riskovat oni ty okolní louky jsou plný kravských hovínek. Tak jedu na sucho. V sedle je stánek kde prodává korpulentní pani v místním lidovém kroji produkty okolních sedláků. Nápoje jsou k mání také. Pivo je levnější než voda a jiné nealko nápoje tak mě ta moje abstinence přichází draho no nedá se nic dělat. Dopřávám si báječnou jelení klobásu . Asi 40 minut čekám na kluky první přijíždí Petr pak Jirka s Pekkym ten je úplně mokrý. Cestou si i v oblečení a přilbou lehnul do té vany co jsem si zní chtěl nabrat vodu. Je nádherné počasí. Ale aby to zas nebyla taková idylka tak Peťa píchne asi 300 metrů pod sedlem.Tak zas lepení. Sjezd je 13 km dlouhý s převýšením 1300 m. Pod kopcem má Petr zas prázdné kolo. Jak se mu přehřáli ráfky tak se mu odlepil flastr. Údolí které se mi zdá  po té celodenní vysokohorské kráse a opuštěnosti strašně přelidněné všude jsou načinčané autosalony a supermarkety tak na mě přichází taková nějaká deziluze a taky únava. Ale za chvíli jsme u jezera s nevyslovitelným názvem Vierwaldsttatersee.Přejmenováváme ho na Lucernské podle největšího města na břehu. Přes jezero se musíme dostat přívozem který zrovna přijíždí ale obsluha nám oznamuje že to byla poslední jízda a musíme počkat do rána. Na štěstí nám kolem jdoucí hodný pán poradil že o kilometr dál je další přívoz. Za půl hodiny jsme naloděný a plavíme se na protější břeh. Z přístavního městečka jedeme asi kilometr po silnici nad jezerem a pod námi se objeví pláž.Snášíme kola dolů k vodě skvělé místo na nocleh.Jen Jirka trochu brblá protože na pláži nejsme sami. Piknikuje tu nějaká mezinárodní partička s překrásnou asiatkou v plavkách tak že spolu s pěkným západem slunce je na co koukat.Vaříme,koupeme se v jezeru. Stany nestavíme spíme pod širákem. 

1.7.Vitznau - Klonthalersee  56 km. 

  Ráno vyjíždíme z pláže v 8.00 po pobřeží jezera.je to docela pěkný. Ve městě Brunnen si s Pekkym kupujeme švýcarský nože že si prej musíme pořídit nějakej suvenýr buď nůž nebo si uložit prachy do švýcarský banky. V Muotathal Peťa zjištuje že má zatuhlej článek u řetězu tak ho rozhejbáváme. Pragelpass není nějak vejškově výraznej  zato stoupání je fakt ostrý. Pouze jedna vracečka jinak se cesta vlní kolmo do sedla. Ve stoupání na kluky třikrát čekám. V sedle fotíme já se na loukách snažím najit protěž ale nedaří se. Tak jsem naškubal pár jinejch alpínek na památku. Z průsmyku sjíždíme do prvního kempu sotva postavíme stany strhne se parádní bouřka. Během 10 minut mám ze stanu bazén. Po dešti z něj vylejvám vodu pro Švýcary jsem docela atrakce. Večer sedíme ve společenským stanu a klábosíme kluci pijou víno já s Pekkym nealko pivka. Zase začíná pršet. Když se vrátíme do stanů mám v něm zas kaluže už nic nevylejvám ale novým Švýcarskem propichuju podlážku aby měla kam odtékat.

 2.7. Klonthalersee-Trubbach  63 km

Celé dopoledne prší jako z konve tak čekáme ve společenským stanu.Nakonec vyjíždíme v dešti podél jezera. Při focení ztrácím můj novej švýcarák. Zjišťuji to až dole v údolí strašně mi to kazí náladu.Vůbec se mi nechce šlapat. V údolí potkáváme Čechy Peťa dostává jeden Bráník a moc si ho vychutnává. Podél jezera vede cyklostezka tunelama je to pěkný ale mám mrzutou náladu kvůli tomu noži. Blížíme se k Lichtenštejnsku tak za poslední franky nakupujeme čokolády. Pořád prší tak se schováváme v tunelech a pod mostama. Nakonec nacházíme spaní na fotbalovém hřišti jsou tam umyvadla s vodou a střecha kde se můžeme schovat. Jirkovi se to nelíbí ale když dostane horký kafe tak přestane remcat. Pekky vaří těstoviny se slaninou moc se mu povedli. Až pozdě v noci zjistíme že přístřešek je osvětlen přes pohybový čidlo tak ho musíme zakrejt.

3.7.  Trubbach-St.Gallenkirch  75 km

 Sotva Pekky vylez ze spacáku tak už nevím v jaký souvislosti řek že až umře tak bude jezdit na kole úplně sám. Jsme v Lichtenštejnsku švýcarská etapa je za náma. Ve Vadůzu  Pekky potkává nějakého kámoše z Ústí. V suvenýrech nakupujeme nálepky na kola a já si kupuju novej švýcarák. V Lichtenštejnsku v podstatě neudělám ani jednu fotku.Knížecí hrad je obehnán lešením a nad věží trčí jeřáb.Na rakouskejch hranicích si jdeme s Pekkym stoupnout do fronty aby nám dali do pasů výstupní razítka. Ve Feldkirchu jedeme na nádraží tam se loučíme s Peťou  musí se přiblížit kus vlakem aby to stihnul do soboty domů. Dál pokračujeme podél řeky do Bludenzu tam odbočujeme na Silvrettu. Začínáme pozvolna nastoupávat.Kousek nad St.Galenkirchem se zabivakováváme na starým zastřešeným dřevěným mostu. Akorát začne pršet. Rychle vaříme pak zabíjím čas focením a psaním. Začíná mě parádně bolet zub. Je docela zima.

 4.7.  St.Gallenkirch-Imst  98km

Asi v 8 hodin odjíždíme z našeho mostu na kterým se krásně spalo. V poslední vesnici před stoupáním nakupuju čokolády a red bull. Zase začíná pršet a prší skoro neustále až do sedla. V průsmyku jsem v 11.15 bylo to 22 kilometrů průměrná rychlost 7,8 km. V suvenýrech kupuju nálepku na kolo a nemůžu se dočkat kluků. Mojí český vlaječky si všimnul řidič českého autobusu tak si se mnou přišel pokecat. Mezi tím přijeli kluci se spožděním hodinu a půl. Jdeme do hospody na čaj. Pekky si dává po dlouhý době jedno pivko a je zněj úplně na šrot. A prej mě v tomhle průsmyku adoptuje za bráchu. Oblékáme na sebe všechno co máme jsou 4 stupně a začíná sněžit. Zdravím se z českým autobusem a začínám sjíždět dolů. Před Landekem jedeme kolem výrobny tirolskýho špeku. Zastavujeme a já nakupuju ve velkým.Sjíždíme k Innu tam potkáváme Čechy. Kluka s děvčetem jeden z nich jede na lehokole. Pekky si ho od něj půjčuje ujede sotva metr a válí se na zemi. Bivak nacházíme u potůčku co se vlévá do Innu.

5.7. Imst-Schvaz  91km

 V noci moc neprší. Ale ráno než zabalíme klukům to strašně dlouho trvá začne pršet. Cesta údolím do Innsbrucku je celkem pěkná. Innsbruck nás pro změnu vítá deštěm. Pekky se na mě trochu nasere protože nechci jed jeho zkratkama. Tak se trochu ztratíme ale po chvíli se zase najdem u teologický fakulty. Historický město je docela pěkný ale poměrně malý.. Cesta s Innsbrucku je pěkná pruda a střídavě pořád prší. Nakupujeme já jsem strašně nevrlej. Nakonec jen po 90 kilometrech jedeme do kempu. Rozhoduju se že nebudu stavět stan budu spát jen pod plachtou. Docela si užívám teplou sprchu. Jirka se snaží prát a sušit v sušičce. Před setměním do kempu vtrhne horda Rumunů kteří tu jsou zřejmě na práci. Kluci mají strach že nás do rána okradou. Pekky ze strachu si chce sundat sedlo a přední kolo a vzít si ho do stanu. Jirka po hodině sušení prádla zjistil že ho nedal do sušičky ale do pračky. To mu asi do rána neuschne.

6.7. Schwarz-Fibberbrunn   94km

Z kempu zase kolem Innu strašná otrava.V prvním městě se stavujeme na kávu já odjíždím první na druhý křižovatce se ohlížím a kluci nikde. Jedu až do Jenbachu a volám Pekkymu jsou ještě ve Schwazu tak na ně čekám asi půl hodiny. Projíždím městečkem a začne mě otravovat policajt že prej jedu jednosměrnou  posílám ho do hajzlu. Po chvíli jsou tady kluci tak pokračujeme společně ale po špatné cestě. Je to polňačka ale pár metrů vedle dálnice. Mě to zas tak nevadí nostalgicky vzpomínám co jsem se autem po ní najezdil. Konečně jsme ve Worglu a odbočujeme do hezkého údolí směr St.Johan.Je to paráda začíná být vidět Wilder Kaiser. Akorát před St.Johanem jedeme kus po hlavní silnici se strašným provozem. Na náměstí si kupuju nálepku Tirol. Kousek nad městem byl vidět slavnej Hanenkam. Směrem na Lofer si máme možnost si vybrat ze dvou údolí jedeme tím delším. Máme zase problém z výběrem bivaku. Vybíráme místo za složeným dřevem Jirkovi se to zase nelíbí protože jsou na dohled baráky už mě s tím trochu štve. Pekky natahuje plachtu snad nebude moc pršet.

 7.7. Fiberbrunn-St.Georgen  102km

Ráno projíždíme krásným údolím směr Lofer podél nádhernejch dravejch říček všude je spousta vodáků. V Loferu potkáváme Čechy . Včera jeli Grossglokner prej sněžilo a bylo pod nulou. Na Saalachu fotím vodáky zrovna se jeden cvaknul a ostatní honěj jeho loď.Až do Bad Raichenhal jedeme po pěkný šotolinový cestě pěkným údolím. Ve městě nakupujem i na neděli protože mají zavřeno. Přijíždíme na soutok Saalachu a Salzachu nic moc ani to nejde vyfotit je to tu všechno strašně zarostlý. Ve městě Laufen si dáváme zmrzku. Po nádherným mostě přejíždíme na Rakouskou stranu. S výběrem bivaku jsou zase problémy tak se trhám a vybírám si místo u řeky s lavičkou a přístupem do vody. Koupu se v řece za chvíli přijížděj kluci trochu se hádáme. Já prostě nechci strávit hodinu dohadováním kde budeme spát. Chci si usušit mokrý věci ještě z Alp dokud je trochu sluníčko. Kluci se mnou povečeřej a pak odjíždej spát někam do lesa. Zůstávám sám. Píšu, esemeskuju, telefonuju a jdu se natáhnout.

8.7. St.Georgen-Obernzeel  142km

 Ráno ignoruju budík budí mě až příjezd Pekkyho. Hned mě nasere jeho řečma. Začíná být celkem pěkný počasí tak docela valíme. Trochu klukům ujíždím tak v Burghausenu čekám a fotím místní hrad. Na soutoku Salzach Inn jíme. Já hned šlápnu do pedálů a ujíždím asi 45 minut čekám a pak mi přijde od Pekkyho sms že seděj v hospodě. Tak kašlu na čekání a valím dál. V Obernbergeru jedu na krásný náměstí, fotím chvíli čekám kluci nikde tak jedu dál. V Schardingu si na informacích beru mapu cyklostezek a přejíždím na Německou stranu. Cesta vede pěkným lesem na břehu Innu jsou skály a panuje tu docela lezeckej ruch. Je neděle a jak se blížím k Pasovu tak na cestě přibývá lidí. Na soutoku opírám kolo o uvazovací pachole a čekám na kluky. Čekám fakt dlouho. Když dorazej tak Pekky je úplně bez sebe. Jedeme dál podél Dunaje do kempu. S náma akorát příjíždí pani na obtěžkaném kole přitom sama váží asi 40 kilo když jsme jí předjížděli tak si za jízdy balila džojnta.V kempu jdeme do hospody dáváme pivka já samozřejmě nealko. Chci spát pod širákem ale začíná pršet tak stavím stan. Trochu si povídám s partou čechů co jedou Pasov –Vídeň na bruslích.

 9.7  Obernzeel-Lipno  64km

Ráno se nám nechce  vstávat,vaříme čaj. S Jirkou jedeme trochu napřed a dojíždíme partičku a bruslích na přívěsným vozíku co jeden z nich táhne za kolem jako doprovod se vztrhl drát z niple tak se jim snažím pomoct. Mezi tím nám Pekky ujede.Na odbočce u Dunaje směr Šumava volá že je asi o 8 km před napřed. Kašlu na něj a jedu svou trasou. Jirkovi říkám ať jede za ním už proto že má jeho tyčky od stanu. Nechce. Jedeme přes jeden hřeben za druhým. Pořád na Jirku čekám a je mi zima nakonec mu píšu na papír vesnice přes které je to na Lipno a trochu sobecky ho ponechávám svému osudu. Pokračuji z kopce do kopce a začíná pršet. V Urlichsbergu si v infocentru beru podrobnou mapu Bohmenwaldu a na křižovatce za městem je ukazatel Zadní Zvonková. K hranici je to pořádný stoupání a v tom největším slejváku mám defekt tak opravuji. Přehoupávám se přes hřeben a sjíždím k hranici. Na český straně leje ještě víc pohraniční policajti ani nevylezou z baráku. U  Lipna čekám asi půl hodiny na přívoz. Na druhým břehu jdu do kempu teplá sprcha a v hospodě řízek.

 TO JE KONEC  Najeto 1158km

PŘES KRUŠNÉ HORY PO ZANIKLÝCH OBCÍCH

napsal Milan Pekky Bouška

Plán musí být , tak sem si vymyslel že když se teď tak amatérsky zabejvám a hodně času trávím na www.zanikleobce.cz  že to spojím s každoročním přejezdem Krušných hor na kole. Naládoval sem informace do GPS přístroje, později při objevování nám to moc pomohlo. Letos jsem si vybral termín od 8.5. do 11.5.2008 jen s jedním pracovním dnem. Poptal sem se po okolí kdo by jel taky ale každý už něco "měl", tak se připojil jen Dóma, kterej řikal  "kdo by to taky s tebou vydržel 4 dny v rozvalinách, jen blbec nebo já(je to totiž samovyléčitelnej alkoholik) a že zjistí vlak. Sejít jsme měli v 8,30 hod. na Západním nádraží ale tam nám řekli že to jede jen z Hlavního, rychlý přesun ale stihli jsme.V Chebu vystupujeme kolem poledne a přes náměstí podél potůčku na Františkovy lázně. Míříme k prvním k jsme si familijárně nazvaly "Zanikláčím" je to Jedličná kterou jsme špatně lokalizovali tak dáváme k opravě aspoň památný strom. Dvoreček socilalisticky se rozpadající JZD. Cestou do Ašského výběžku narážíme na pramen Bílý Halštrov a o kousek mijíme zaniklou restaraci U žáby. Daleko před Aší uhybáme doleva přes Horní Paseky přejíždíme hranici na Bad Brambach a po 5km k nám do Plesný a míříme podle GPSky na Výspu kde děláme pozdně odpolední fota. U lesa s otevřeným prostorem na východ k Výspě se zabydlujeme. Vaříme, kouříme, opočíváme a na konec hezkého dne nocujeme.Ráno východ nad Výspou, fotíme, balíme, fotíme, snídáme a vyrážíme. Neustále lesem míříme k hranici kde stával hostinec. Německé putování končí sjezdem do místa kde stávala obec Hraničná kde nakupujeme. Nastoupáváme po Německé straně po silnici kde pravá strana patří k Bublavě a pravá strana je roztahané město Klingental

 Po německé straně nastoupáváme na horu Kamenáč cestou objevujeme ruiny a tak zakládáme zaniklé místo Bublava - Tři Skalky. Jedeme po německé straně kde se střídá prudké stoupání a klesání(až 21°). Za čárou na naší straně kam občas přejedeme to de po náhorní cestě. Pod náma na pravo jsou Rolava důl a Jelení kde jsme objevovali vloni. Sjíždíme do Potůčků přes Vietnamskou čtvrť a končime na zaniklé osadě Stráň v nadmořské výšce 780 mnm.Sjíždíme podél Kozího potůčku do Potůčků a proti proudu Černý stoupáme přes Pilu, Luhy,Háje a na poledne dojíždíme přes Myslivny kde před válkou žil v letech 1929 - 1931 řecký spisovatel Nikos Kazantzakis do Božího Daru,kde v cukrárně "U sněhuláka" slavíme životní jubiela a jinak se rozmazlujeme.V obci přejíždíme velkým opuštěným hraničním přechodem do Němec.Po turistické cestě se za pomoci GPSky za hraničním potůčkem zase u nás nacházíme hájovnu Bortum.Přes Lesnou k zaniklému hotelu Laxmühle cestou objevujeme zaniklou hospodu s koupalištěm, Hoferův mlýn který vkádáme na stránky. Přes Kovářskou sjíždíme k vodní nádrži Přísečnice pojmenovanou po stejnojmené obci. Nabíráme výšku kolem Jelení hory a pozvolna sjíždíme k obci na široké louce u hranice Jilmová. Po polní cestě jsme najeli ma hlavní cestu nad Horou Svatého Šebestiana a na hranici a jak jinak, podél potůčku v podvečer dorazily do Pohraniční, zaniklé obce o 6km dál přes les do Kienhaid kde u rybníku za troubení večerky ze stejnojmené obce v Sasku uleháme.

Vstávám brzo zimou, mrzne v 5 hodin ráno a rozdělávám poprvé oheň. Balíme a před 7 hodinou přejíždíme pře most do německého Künhaide. C o nejbližší cestou k Načetínskému potoku který s foťákem v ruce brodím tam i zpět abych se dostal na Gabrielinu Huť. Po 200 metrech je samozřejmě most. Na špičce Zelený důl vnikáme na naše uzemí abychom ho na Hoře Svaté Kateřiny opustily. Podél Svidnice dorážíme do Mníšku - nákup a po Německé turistickéžluté a zelené dojíždíme na Klínskou bránu - dokumentujeme. Jedem přes Fláje,Mackov, Ondříš, Nové Město u Mikulova na Vitíšku kde na nás čekal můj šéf a synovec Pepa. Společně s jedným defektem předního kola přes Cínovec, Přední Cínovec, Fojtovice,Habartice, Adolfov a Telnici domů do Ústí nad Labem.

Rekapitulace: 30 zanilích míst. S kolem ujeto 260 km, nastoupané 3650 metry. Asi 20x jsme přejeli st. Hranici.

dovětek napsal Dominik Kavan

Vydržet to s Pekkym nebylo vůbec strašný ba naopak mě ta badatelská činnost v terénu baví. Připadne mi že každý to zaniklí místo má svoji duši bodejť né vždyť tu po staletí žili lidé a návštevou si krásně uvědomíte (alespoň trochu) že to živobití tu vůbec nebylo lehký vejška přes 800 m.n.m. půda neůrodná, dlouhá a krutá zima. Přesto těm lidem většinou němcům to šlo nějak lépe než nám přistěhovalcům po roce 1945 (národnostní nesnášenlivci prominou) .